Jesličky. Dítě. Maria a Josef. Betlémská hvězda. Tři králové a lid s dary. Zvířectvo od volka s kravkou až po velbloudy. Stromeček, řetězy, koule. Svíčky, prskavky, purpura, františek. Koledy ve všech jazycích Páně. A k tomu pohádka všech pohádek, že nám, náám nááródíil se... Křesťanské vánoce, jak je po celém světě civilně slaví i nevěřící. Po celém? Hodně přehnané!

Suchá řeč statistiků uvádí, že křesťanů žijí na planetě asi dvě miliardy, půldruhou miliardu tvoří muslimové a další miliarda lidí vyznává hinduismus a buddhismus. Podtrženo a sečteno z toho plyne, že křesťané tvoří zhruba třetinu současného lidstva. Více než jeho třetinu vyznavači jiných věr, a méně než třetinu neznabozi.

    Patřím do jejich čeledi vychované křesťanstvím, kterou od „znabohů“ odlišuje přesvědčení, že jako mají v demokraciích stejná práva bezpartijní, musejí mít na křesťanství právo i bezcírkevní. To vyplývá z úvahy, že to, co nás lidi přesahuje, pro křesťany tedy Bůh, není pod výlučnou správou sebe lepší instituce, jež se prohlásí za jeho zmocněnku, ale je tu pro každého, kdo byť po svém věří ve zvláštní smysl lidské existence.

    Ani vděk, jaký cítí i neznaboh k úsilí křesťanských církví o nápravu civilizace, jež by se bez víry ve vyšší princip odlidštila v planetu robotů, nemůže vymazat, že ony to byly, kdo cestou do novověku zahubily statisíce lidských životů, když pozdějším válkám o uhlí a ocel předcházely jejich krvavé války o Boha.

    To vše dávno odstřihly od temné minulosti reformační procesy, od Viklefa přes Husa a Luthera po Druhý vatikánský koncil, jejichž příklad dává naději i o staletí mladšímu islámu. Ten je na počátku podobného vývoje, jímž křesťanství prochází dvě tisíciletí. Náš Bůh má silnou konkurenci, v první lize náboženství ji vedle Mohameda tvoří i Višnu & Šiva a Buddha. V Ježíška nevěří dvě třetiny lidstva, a v té naší jsou miliony „neznabohů“, ale i většina z nich něžně miluje Betlém.

                        x x x

Moderní vánoce jsou náročné divadlo s drsnou dramaturgii. Po nevinné předehře, počínající výlovem kaprů z geniální soustavy Krčínových rybníků a pokračující zvláštními směnami v továrnách na vánoční ozdoby či pečivo, přidávají se stále hlasitěji předvánoční reklamy, až náhle zabouří gigantický orchestr Trhu. Publikum už jen nenaslouchá, ale vtrhne na scénu jako tsunami, které odnáší z obchodních chrámů i nesčetných tržišť, nač mu peníze stačí – i nestačí. S každou adventní nedělí stoupá hladina nákupní chtivosti přelévající se přes všechny hráze rozumu a zaručující předem, že po prudkém opadnutí už na Štědrý den zanechá po sobě nejen spoušť závratných kreditů, ale ke všemu i zklamání z mnoha darů, či výčitky za přání, jež byla oslyšena.

    Svátek ze všech svátků nejsvátečnější, jelikož jeho středobodem není jako o Velikonocích krutá smrt a tajemné zmrtvýchvstání Krista, ale docela prosté a každému srozumitelné narození Dítěte, se mění v úmornou honičku a strkanici, v níž všechno Boží zašlape démon Zboží. I čarokrásná vánoční mše Jakuba Ryby ztrácí duchovní obsah, když na její klidné vnímání není čas, takže se stává, leckde v šumařském provedení, jednou z atrakcí pro turisty.

    Zde úpěnlivá prosba pisatele, který je nejen znabohem bez státem uznaného vyznání, nýbrž i vyznavačem víry, že mezi živé bytosti patří také zvíře. České lesy bývají od ledna dějištěm krutých tragédií, když zejména pejsci, kteří se z vymodlených darů změní v přítěž bezcitně vyhazovanou z aut, jsou pak odkázáni jenom na zázrak. Dočkají-li se jej jako německý ovčák, včas odvázaný panem hostinským Drahotou v lese u Sázavy nad Sázavou a ztotožněný jménem Karel, mohou žít a věrně stárnout s páníčky ještě dlouhou řadu let!

                        x x x

Pouze jedno přehlušuje ve vzpomínkách napětí z čekání na dárky, které kdysi Ježíšek přinášel mně: pozdější napjaté čekání, jak dárky potěší nebo možná i zklamou mé malé děti. Dávat dárky dospělým a od nich je dostávat mi přišlo čím dál zbytečnější. Protože jsem málokdy obdržel něco, co jsem potřeboval nebo ocenil, pojal jsem důvodné podezření, že podobně trapný ohlas mají i mé dárky u jiných. Jednoho požehnaného dne jsme si to doma přiznali a zvolna rozšířili své poznání po celé dospělé rodině. Byli jsme si vědomi, že budeme zpočátku považování za skrblíky, ale věřili jsme, že s přibývajícím věkem objeví úchvatné přednosti toho kroku i ostatní příbuzní a přátelé.

    Náš revoluční vynález, který tu bezplatně nabízíme všem, spočívá v tom, že se Vánoce rozšíří na celý rok a nadílka na každý den. Funguje to takhle:, když se jeden z nás v kterékoli roční době zastaví před výkladní skříní, ať už osloven knihou či očarován tvarem bot, prohlásí druhý tu chvíli za Vánoce, a předmět, když byl v poloprázdném obchodě důkladně prozkoumán a beze stresu prozkoušen, se mění ve vánoční dar tím žádoucnější, že může být zprovozněn okamžitě. Další užitek se vyjeví s prvním Adventem, když takřka přes noc vypukne vánoční běsnění, které jak uragán strhne do svého víru znabohy i neznabohy.

    Od doby, kdy nám to došlo, se pro nás Vánoce mění v nejklidnější období roku. Jelikož tržní vír do sebe vtahuje mnoho těch, s nimiž nás pojí činnosti, nikdo po nás nic nechce a nikdo nás nikam nevolá. Skokově ubude mailů, esemesek a telefonů, schůzí a schůzek. Konečně dochází na nepřečtené knihy za zvuku nevyslechnutých cédéček. Od pouličních stánků či z oken kavárniček, ať už v Praze nebo ve Vídni, kam jezdíme rok co rok na pár dnů osvěžit naše druhé občanství z dob, kdy nám ukradli české, a kde ani pohádkové osvětlení nekrotí stejné nákupní třeštění, hledíme nad horkým punčem či lahodným vínem na to dopuštění, blažení, že jsme vynalezli takové Vánoce, které jsou opravdu „šťastné a veselé“.
    Pojďte s námi do Betléma, duujdaaj, duujdaaj, duujdaajdáá!

Go back